Rozhovor: David Svoboda

 

  1. Co tě vůbec motivovalo v začátcích se stát sudím?

Motivovalo? Ani nevím. To už je skoro dvacet let. Tentokrát jsem ještě nepracoval pro regionální periodikum týdeník Raport. Dělal jsem na Tatranu pouze dorost a měl o víkendu volno, tak jsem se rozhodl, že to zkusím a nebyl jsem sám. Na první „pohovor“ ohledně pískání jsem šel s Pavlem Fraňkem a Pepíkem Váňou. Startovní čára byla pro všechny stejná, ale u nich se později ukázalo, že jsou rychlejší vlákno a dostali se až do nejvyšší republikové soutěže. Já do nejvyšší okresní soutěže (smích). Byť jsem jednou nakoukl na lajnu v I. B třídě, protože OFS měl dodat lajnaře. Bylo to v utkání Tatran – Mutějovice (4:1). A byl jsem na pár zápasech krajské mládeže, kam také dodával druhého lajnaře OFS.

  1. Davide, vím moc dobře o tvé výborné paměti. Vzpomeneš si na úplně první utkání?

Na to nejde zapomenout. Byla to IV. třída. Hrálo se v Mšeckých Žehrovicích, kde měla domovský stánek Lodenice, která hostila Roztoky. Dokonce mi svaz dal k ruce svého činovníka a jel se mnou František Karas jako psychická opora.

  1. Měl jsi teď několikaletou “odstávku”. Jak dlouho to bylo a proč jsi vlastně přestal?

Podle mne třináct let. Tak dlouho totiž máme na Tatranu B tým. V tu dobu už jsem začal dělat v Raportu. Do toho jsme založili béčko, které bylo a je moje dítě najednou nevycházel čas (nebo jsem si ho neuměl upravit) a tak jsem musel něco „odložit“ a nejsnadnější bylo pískání. Byť mě to mrzelo a při každé návštěvě zápasů OFS mě to na trávník táhlo, tak jsem to prostě nedával. Až teď se mi to podařilo, ale taky to jde pouze na jeden termín ve víkendu, ale jde to.

  1. Všiml jsem si, že nejsi nasazován úplně pravidelně. Je těžké spojit novinařinu, Tatran a pískání dohromady?

Jednoduché to není. Zatím chodím ob týden a taky bych nerad, aby o mě šly řeči, že beru klukům zápasy. Jsem domluven s Milanem, že když to půjde, tak si rád zapískám, ale když bude mít dost kluků, tak ať chodí okresní stálice. I s tímto handicapem mě „Čáp“ (předseda rozhodčích Pavel Franěk) opět do sboru přibral, takže se vždy v pondělí s Milanem domluvím jak mohu o víkend ohledně Tatranu a práce a podle toho mě buď obsadí nebo ne. Končit s pískáním se mi nechce, takže mi nevadí chodit jednou za 14 dní.

  1. Co mám informace, tak fotbalová obec přijala tvůj návrat mezi “muže v černém” velmi pozitivně. Čekal jsi to?

Jelikož mám moc práce, tak jsem s fotbalovou obcí na brífinku nebyl, ale znáš to. Až přijdou první „boty“ s píšťalkou, tak zase půjdou řeči ve stylu – „co tam leze, že se na to nevysral a radši nefotí“ (smích). Jak říkám já – jakou výkonnost a sportovní úroveň mají hráči, tak takovou má rozhodčí. Pokud by hráči byli lepší, tak nebudou hrát okresní soutěže a stejně tak je tomu u rozhodčích, ale snažil jsem se ve svých třech zápasech „nasekat“ co nejméně chyb. Ale těm se nevyhne nikdo. Hlavně musí být neúmyslné.

  1. Není asi moc hráčů, které bys neznal. Pomáhá ti v řízení utkání tvá popularita ve fotbalovém prostředí?

Asi je pravda, že mé naducané tváře jsou velké většině hráčů známé. A stejně tak to mám já. Zda pomáhá to, že nejsem neznámý? Nevím, teď jsem neokoukaný. Vrátil jsem se po X letech, tak to možná je teď výhoda, že nejsem zaškatulkován jako někteří kolegové. Možná by bylo lepší odpovědět za pár měsíců (smích).

  1. V čem se změnila kopaná od té doby, co jsi naposledy působil jako rozhodčí?

Ufff – kolik máme místa? Asi to vidí každý. Stejně jako jiný sport, tak i fotbal jde jiným směrem. Na nejvyšší úrovni je to spíš atletika s míčem, než fotbalová kreativita let minulých. To co předvedl Diego Armando Maradona na MS 1986 v Měxiku, kde ve čtvrtfinále prošel anglickou obranou. Udělal kličku Peteru Shiltonovi a zakončil do prázdné branky, to asi těžko dnes uvidíme. A co se týče okresních soutěží? Tam bych řekl, že to je stejné. Možná dřív bývalo více gentlemanů na hřišti a větší úcta k soupeři.

  1. V průběhu kariéry jsi se potkal jistě s mnoha fajn lidmi. Je někdo na koho si opravdu rád vzpomeneš?

Kubo, to je velice těžká otázka. Takových lidí, co jsem potkal je veliké množství a bohužel někteří už nejsou mezi námi a bylo asi nefér, kdybych teď, z voleje, napsal nějaké jméno a poté si vzpomněl na další a nebylo vypsáno. Proto to nechám utajeno, ale bylo jich mraky.

  1. Někteří rozhodčí dbají hodně na pravidla, někteří spíše na ducha hry. Máš něco typického pro sebe jako rozhodčího?

Bez pravidel by byl všude chaos jako v Turecku na silnicích. Bez pravidel nejde jezdit autem a ani řídit sportovní utkání. Ale v nižších soutěžích by se mělo pískat a řídit – podotýkám řídit, né rozhodovat (smích), utkání podle citu. Ale beru, že někdy to jde a když toho mužstva nezneužijí, tak je to radost pro všechny tři strany. Když toho ale zneužijí, tak se musí nasadit pravidla a během chvilky týmy zjistí, že je po fotbale a jenom se kecá a nesoustředí se na hru.

  1. Co nějaký peprnější zážitek, zažils?

Jelikož bude tento článek viset na stránkách i v době před 22 hodinou, tak nezažil (smích). Nééé, bylo jich dost, ale to je minulost. V současných třech zápasech to zatím bylo bez pomyslné „papriky“ (smích).

  1. Nenašla by se nějaká veselá perlička z dávné minulosti?

Asi s Pepíčkem Andrlíkem, když ještě hrával za Senomaty. Jelikož jsem ho znal, tak jsem věděl, že je to šibal. V utkání prošel až do vápna. Nahrbil se. Udělal „kočičák“ a kotoul ve vápně. Chtěl penaltu. Já byl kousek za ním. Udělal jsem kolem něj oblouk jak Boeing nad Ruzyní a řekl – panel Andrlík, neválejte se mi v tom vápně – s Pepíčkem jsme se na sebe zasmáli a hrálo se dál.

  1. Jako fanoušek se hlásíš k pražské Spartě. Jaká je podle tebe správná cesta  ze současné šlamastyky pro toto “S”?

Nevím, o jaké šlamastyce mluvíš. Je vidět, že tvé sešívané oči ještě nejsou uzdraveny a nemáš tak ostrý pohled na fotbal a vidíš rozmazaně. Asi z těch dýmovnic z tribuny Sever (smích). Spartička je v pohodě. Hraje nejlepší evropský fotbal, na který je radost koukat. Přirovnal bych její výkony k Realu Madrid. Zhruba stejná výkonnost, byť ti Španělé trochu zaostávají. Sparta to dělá správně. Je jako na rybách. Aby česká liga byla zajímavější, tak nyní máme povoleno, a chystáme se utáhnout. Snad se toho zase dožiju (smích).

  1. Fotbal nese plno krásných vzpomínek. Který zážitek ze všech je skutečně ten “úplně nejvíc nejlepší”?

Opět je jich mraky. MS 1990 kde Česká reprezentace se Sparťany ve všech řadách řádila (smích). EURO 1996 nebo 2004. Vítězství Tatranu ve Středočeském poháru a postup do hlavního poháru ČR. Postup Tatranu do KP či divize a dvojitá záchrana této soutěže (snad dvojitá, letos to není ještě úplně tutové, ale snad už to neuteče). Byť ty všechny fotbalové asi převyšuje hokejové Nagano, to byla jedna velká paráda. Ale těch zážitků je mnoho a třeba jsem nyní na nějaký TOP zapomněl.

Díky za rozhovor, ať se ti daří!

158,704 total views, 1 views today