Rozhovor: Marek Tóth, hráč SK Kladno

Ahoj, nejprve zacílíme na tvoje začátky. Vím, že to byla přípravka v Řevničově. Pamatuješ si na to ještě vůbec a jaký byl taťka trenér?
Na svůj první trénink už si nevzpomínám, ale vím že mi byly 4 roky. Táta byl skvělý trenér, ono kdyby nebylo jeho a pár dalších skvělých lidí, matně si vzpomínám na pana Konopáska a pana Pechance, tak přípravka v Řevničove asi nevznikla.

Jak dlouho jsi tedy hájil barvy řevničovské Sparty a kam vedly tvoje kroky dál?
V Řevničove jsem odkopal pár let. Všiml jsi mě trenér Nového Strašecí pan Zika. V té době už do Strašecí dojížděl brácha, tak nebylo o čem přemýšlet a stěhoval jsem se taky.

Tuším, že ze Strašecí ses přesunul na SK Rakovník. Z tohoto klubu jeden čas chodilo hodně hráčů na SK Kladno. Potkal jsi tam tedy nějaké své budoucí spoluhráče?
V Novém Strašecí jsem dokopal přípravku a začal mladší žáky. Do 6. třídy jsem nastoupil na 3. ZŠ.Rakovník do sportovní třídy a začal hrát za místní SK. V Rakovníku jsem potkal Lukáše Roubíka, Martina Pidrmana a Honzu Severina se kterým jsme si něco prožili na Kladně jako spoluhráči. Možná jsem i na někoho zapomněl.

Tým mladších žáků SK Rakovník

Takže vlastně od mladšího dorostu oblékáš dres SK Kladno. To už je pár let. Nebyly myšlenky a možnosti se podívat ještě někam dál?
Dres SK Kladno oblékám od 14 let, takže od starších žáků. S Honzou Severinem si nás tehdy vyhlédl trenér Karel Příhoda na středočeském výběru. Na Kladně se stavěl tým na nejvyšší žákovskou soutěž v republice, tak jsme dlouho nepřemýšleli a šli. Možnost podívat se dál byla vždy, jenže u mně to vždy brzdila hlava.

V barvách SK Kladno S Janem Severinem

Určitě jsi potkal plno trenérů a lidí kolem fotbalu. Jaká jména ti vyskočí na mysli, kdo tě nejvíc ovlivnil v tvé hráčské kariéře?
Je pravda, že v kariéře už jsem potkal spousty trenérů. Největší vliv měl na nás s bráchou určitě taťka. Nebýt jeho a mamky nikdy nás na fotbal nedali. Poté určitě trenéři v Novém Strašecí, pan Zika s panem Šlechtou a panem Kubcem. Na SK Rakovník jsem se v týmu opět sešel s tátou, kdy nás trénoval spolu s panem Štillerem. V mé kariéře byl nejvýznamejší trenér nejspíš Karel Příhoda. On nás se Sívou (J.Severinem) vytáhl na Kladno, kdy Síva měl famózní formu a střílel gól za gólem. Já měl tak trošku štěstí a šel s ním. Na kladenském SK jsem potkal trenéry jako byli pánové Vedral, Sedlák, Supáček, Pechr, Procházka, Čurda. Kontakt s  Janem Suchopárkem v “A dorostu” pro mě byla tedy veliká škola. Jenže jsem v tu dobu byl spíše rebel a morálka mi chyběla, proto jsem s ním měl často, a později panem Brabcem, dost pohovorů. Mezi chlapi jsem se dostal v 17. letech. Byl jsem v kádru “B můžu” pod trenéry Dudou a Novým. Získal jsem dost zkušeností. Do “Áčka mužů”  jsem nakoukl ve 2.lize proti Jihlavě za trenéra Peřiny. Bohužel se spadlo a SK Kladno padalo až do divize. V “A” týmu jsem hrál pod trenéry Čurdou, Chadimou a Drahokoupilem.

První utkání v “Áčku” proti Jihlavě (2.liga)

V letošní sezóně to měla být stíhací jízda z postupem, ale asi to nedopadne. Jak hodnotíš uplynulou část sezóny?
Ano, určitě jsme v hlavách měli jít za postupem, jenže naše nevyrovnané výkony a šířka kádru nám to prostě neumožnila. Nymburk s Brozany chytli formu a my poztráceli hrozně lacině dost bodů. Do toho jsme nezvládli důležité zápasy se špičkou a bylo po nadějích.

Řekl bych, že jste byli doma vždycky taková ta typická fotbalová rodina. Táta trenér, kluci hráči a mamča to jistí ze zálohy jako kustod. Dokázali jste se třeba s bráchou o fotbal pohádat? A je táta spíš kritik nebo rádce.
Jo, to je pravda. Jsme taková bláznivá fotbalová rodina. S bráchou se moc nehádáme, někdy se to stalo na futsale, ale opravdu vyjímečně. Táta byl k nám dost kritický, když jsme fotbalově rostli. Byl jsem za to rád.  Já na hlazení a chválení moc nejsem. Vždy jsem potřeboval spíše bič, byl jsem zlobivé dítě. 🙂 Táta mi to vždy řekne na rovinu.

zleva: Milan, Martin a Marek Tóthovi

Chodíš se někdy podívat na zápasy tvého bráchy Martina, zajímá tě dění ve Spartě Řevničov?
Na bráchu občas chodím, pokud je čas. Vím, že bych měl chodit asi víc. On totiž na mě jezdí, pokud může. Právě, že dění ve Spartě mě zajímá! Někdy asi až moc. Tu a tam něco řeknu nahlas a nektěří kluci se mnou nesouhlasí. Štve mě, že je pár lidí, co to dělá opravdu srdcem, žijou pro to a ostatní se jenom vezou.

Myslíš, že kádr už prošel dostatečnou generační obměnou, aby třeba příští rok soutěž vyhrál a postoupil do okresního přeboru?
To záleží na nich ,musí trénovat, udělat partu. Tým je rodina a pokud to nebudou chtít všichni, nepostoupí. Doufám, že v létě dotáhnou vhodné posily a další sezóna bude jen o nich, protože zázemí mají skvělé. Nové kabiny, posilka, hospůdka …

V zimní přestávce se nějak tvoje jméno vytratilo ze soupisky futsalového týmu Sokol Řevničov, čím to?
Futsal už mě nenaplňuje tak jako dříve. S přítelkyní čekáme rodinu a já chci trochu volného času, který trávit s ní. Kluci to určitě pochopili. Brácha remcal, ale určitě to ve finále taky bral. Navíc moje záda halu moc nemilují.

Platí pořád, že když nenajdete Marka na hřišti, tak je v posilovně?
Už do toho zapojuji víc rozum. Cvičím to je jasné, jen někdy uberu. Třeba kvůli fotbalu. Do posilovny si chodím pročistit hlavu, je to jistý způsob psychické regenerace. Mohu vypnout, nasadit sluchátka a 90 minut se o nic nestarat.

Nedá se nevšimnou i tvých tetování. Říká se, že kdo s tím jednou začne, tak nemůže přestat. Je to tak i u tebe, plánuješ něco nového?
Tetování je další láska mého života. V hlavě mám moc nápadů, jen jsem lenoch a dokopat se k realizaci někdy trvá. Určitě mám v plánu pokračovat, ale to až v mém životě začne nová fáze, po narození mimina. 🙂

Člověk čas od času bilancuje. Co nejlepšího ti fotbal dal a co ti vzal?
Dal mi v životě řád, spousty zážitků, kamarádů a hlavně takový životní směr. Vzal mi čas na poflakování, určitě hodiny a hodiny života v autobuse na cestách, alkohol,diskotéky a další radovánky. Asi jsem v tomhle staromódní, ale pít a pak jít na fotbal,  to jsem v životě neudělal.

Jakou jsou tvoje další fotbalové a životní ambice?
Chtěl bych na Kladně vykopat alespoň ČFL. Životní ambice jsou jasné – rodina. S přítelkyní se už moc těšíme na prcka. Určitě nechci být táta, co nemá na rodinu čas. To bych si neodpustil!

Marku, díky za tvůj  čas, ať se daří!

 

2,351 total views, 2 views today