Sudí nové generace: Jiří Sabo ví, že má jen zlomek vteřiny k vyhodnocení

Už jeho první zkušenosti s rozhodcováním mu ukázaly, že realita na hřišti je jiná než pohled z tribuny. „Překvapilo mě, že to není tak jednoduché, jak to vypadá. Kolik věcí je potřeba znát a vědět,“ přiznává. Začátky tak pro něj byly především o sbírání zkušeností a rychlém učení se v praxi.

Na svůj první zápas v roli hlavního rozhodčího vzpomíná dodnes velmi živě. Utkání mezi Libčicemi a Kosmonosy B pro něj znamenalo velkou zkoušku. „Odjížděl jsem hodně nervózní. Vlastně až když jsem poprvé foukl do píšťalky, nervozita opadla,“ popisuje Sabo. První kroky si ale vyzkoušel už dříve jako asistent u mladšího dorostu v Rakovníku, kde získal důležité základy.

Silný moment přišel i krátce poté, když v osmnácti letech řídil utkání v Bakově. Hned ve třetí minutě došlo k vážnému zranění, a to zlomenině nohy jednoho z hráčů. Situace před střídačkami, za přítomnosti mnoha lidí a s celým zápasem před sebou, byla obrovskou zkouškou. „Jsem rád, že jsme to tam zvládli i s kolegy,“ vrací se mladý rozhodčí k okamžiku, který prověřil nejen jeho rozhodcovské schopnosti, ale i psychickou odolnost.

Velký důraz klade na komunikaci přímo na hřišti. S hráči se snaží mluvit přirozeně a přizpůsobit styl situaci i konkrétnímu fotbalistovi. „Řeknete třeba „hraj čistě“, „super souboj“ nebo „bez rukou“. Ale pak jsou momenty, kdy záleží na tom, s kým mluvíte. Jinak s osmnáctiletým hráčem, jinak se zkušeným,“ vysvětluje svůj přístup.

Za nejtěžší považuje okamžiky, kdy musí během zlomku vteřiny vyhodnotit složitou situaci a rozhodnout. Právě tyto momenty často rozhodují nejen o průběhu zápasu, ale i o tom, jak je rozhodčí vnímán.

Ambice mu rozhodně nechybí. „Cíle jsou vysoké, ale musí se jít postupně. Já mám samozřejmě ten nejvyšší,“ říká s úsměvem. Jiří Sabo tak představuje typ moderního rozhodčího, který dokáže skloubit hráčské zkušenosti s rolí sudího a postupně si buduje respekt na hřištích i mimo ně.

Zdroj: Rakovnický Deník / Foto: archiv SK Rakovník